Přítomný soubor je výborem z básnických sbírek Irmy Geisslové (1855–1914) Immortelly (1879), Divoké koření (1881), Luční kvítí (1882), Z Podkrkonoší (1889) a Lípové květy (1892) a ze souboru textů z pozůstalosti Zraněný pták (1978), připraveného Ivanem Slavíkem. Název Temno nade mnou byl převzat z básně Prázdno vůkol – temno nade mnou z autorčiny prvotiny.

Těžiště výboru z pochopitelných důvodů (viz poznámku o Irmě Geisslové) spočívá na verších z Immortell a z básnířčiny pozůstalosti, soustředěné ve svazku Zraněný pták. Básně jsem se snažil uvnitř jednotlivých oddílů (I – Immortelly, II – ostatní sbírky vydané za života, III – pozůstalost) řadit chronologicky a tak, jak byly tištěny uvnitř sbírek, tj. respektovat i jejich časové zařazení, leckde však nejisté, naznačené Ivanem Slavíkem při zpracování básnické pozůstalosti.

Několik málo básní z Immortell se objevilo v antologiích vydaných v posledních desetiletích; do souboru Zraněný pták bylo z nich zařazeno pouze pět textů, rozpětí přítomného výboru je tedy odlišné. Většina vrcholných textů Immortell zůstává od roku 1879 knižně netištěna.

Při přípravě výboru jsem vycházel z jednotlivých sbírek, k pozdějším otiskům básní z Immortell jsem nepřihlížel. Do jazykové podoby textů jsem zasahoval pouze minimálně a s výjimkou tiskových chyb a případů, kdy by zachování původního znění mohlo působit rušivě, je nepřizpůsoboval současným pravopisným zvyklostem. Nesnažil jsem se proto ani sjednotit psaní např. leto/léto, s bohem/sbohem apod., které je ve sbírkách, z nichž jsem čerpal, proměnlivé.

Texty Květy z matčina hrobu, Za hvizdotu lokomotivy, Z violek, Kumburské melodie, Pod kaštany a Motivy z Libosadu jsou součástí větších celků, z nichž byla vybrána vždy jen část nebo fragment.

Dík za objev Irmy Geisslové jako mimořádné básnířky náleží především Ivanu Slavíkovi.